Do dnešního dne, baňkování je tradiční terapeutickou metodu, která se používá po celém světě, a přestože to může vypadat jako málo tradiční způsob léčby, máme důkazy o jeho účinnosti dlouhé tisíce let. Baňkování zád je proces, při kterém se na povrch kůže připevní malé skleněné nebo plastové baňky a provozují se podle principu vakuové terapie. Toto vytváří tlakový rozdíl, který prokazatelně zlepšuje prokrvení a tím i odtok lymfy a toxických látek z těla. Ale abychom to brali od samých základů...
První záznamy o baňkování se datují do starověkého Egypta, odkud pochází papyrus, který o tom hovoří. Dokonce Hipokratés, otec medicíny, hovořil ve svých spisech o baňkování jako o efektivní terapii. Tato metoda byla rozšířená i v antickém Římě a v čínské medicíně a je to koncept, který se neustále vyvíjel a zdokonaloval až do dnešních dnů. My Češi jsme tradičně baňkováním vychováni a málokterá babička nemá doma starou dobrou sadu skleněných baněk.
Před baňkováním je důležité se usadit v pokoj s teplotou kolem 24°C. Tělo by mělo být před baňkováním vyhřáté, například pomocí tepla z vany nebo sprchy. Tak je dosaženo lepší účinnosti procesu. Baňky by měly být čisté a připravené k použití. Je třeba mít k dispozici také hořící svíčku nebo zápalku, pomocí které se baňky vytvoří přesný tlakový rozdíl.
Existují různé techniky baňkování, které lze použít a mohou se lišit podle potřeb jednotlivých pacientů. Nejoblíbenější z nich je "suché baňkování", kde se baňky připevní na kůži bez použití jakékoliv tekutiny. Další možností je "mokré baňkování", kde se do baňky přidá malé množství vody nebo oleje, aby se usnadnilo její pohyb po těle. V posledních letech se stávají populárními silikonové nebo gumové baňky, které jsou velmi praktické a lehké k ovládání.
S baňkováním je to jako s většinou druhů fyzické terapie - pokud jde o detaily, těch je opravdu hodně. Prvním z nich je základní režim před terapií - měli bychom se vyhnout těžké stravě, alkoholu a dalším toxickým látkám. Přestože se baňkování může zdát jako neškodná praxe, je důležité ji provádět opatrně a s rozmyslem, jelikož na některých místech těla by se nemělo provádět, například na jizvách, místech se zánětem či infekcí a u lidí trpících určitými zdravotními problémy. Zvláště u osob s citlivou kůží je důležité předem vyzkoušet účinky baňkování na menší ploše kůže. Velmi důležitý je také odpočinek po proceduře, jelikož toto tělo může být náročné.
Je známé, že baňkování má několik prospěšných účinků na tělo, včetně zlepšení krevního oběhu, odstraňování toxických látek z těla a podpory hojení. Nicméně, jak u všech terapeutických metod, i baňkování má svůj podíl rizik. Pokud je prováděno nesprávně, může dojít k podráždění kůže, vzniku modřin nebo dokonce popáleninám. Proto je důležité, aby bylo baňkování prováděno odpovídajícím způsobem a vždy u odborníků.